top of page

Speed dating

Markéta si firmu na rychlý rande vybrala podle jména. Láska z lusku ji zaujala, a tak se ocitla na její nejbližší akci.

Šoumen, který moderoval večer rychlé seznamky vypadal jako ze silvestrovské estrády. Po nose mu neustále sklouzávaly brýle ve tvaru pěticípých hvězd, měl červenobílé pruhované sako, modrou vestu a šátek s hvězdami.

„Vítám vás na rychlém rande, které pořádá firma Láska z lusku. U nás si můžete svou lásku vyloupnout. Máte na to pět minut. Proto v našem logu je právě pět hrášků v rozpůleném lusku.“

„Ten přijel rovnou z předvolební kampaně Trumpety,“ glosoval pobaveně chlapík s hustým obočím, který Markétu okamžitě zaujal. Seděl s ostatními u stolku a poslouchal toho amerického mužíka, jak vysvětluje pravidla. „Prostě Trumpař,“ dodal druhý a tato přezdívka se mezi osazenstvem ihned ujala. Trumpař si svou pozici užíval, kroutil se, lísal se k mikrofonu, střílel kolem sebe úsměvy a snažil se uvolnit atmosféru. Více méně dokonce možná i více se mu to dařilo.

„Dámy mají výhodu. Jsou to přece dámy. Výhodu si co? Výhodu si zaslouží.“

„To si piš,“ řekla žena při těle, která seděla vedle Markéty, popíjela latté a lžičku zabořovala do několika šlehačkových dortů. „Dobrý na nervy,“ řekla, když zachytila Markétin pohled.

„Já miluju chlebíčky.“

„Těma taky nepohrdnu.“

Markéta se rozhlédla kolem, zachytila bázlivý pohled ženy sedící prkenně na okraji židle, která se vyplašeně rozhlížela. Usmála se na Markétu, jakoby pro ni byla ostrovem jistoty a nervózně si popotáhla svetr.

Trumpař udělal náhlý výpad jako při šermu a místo kordu píchal mikrofonem směrem k nim.

„Dámy sedí u svých stolků a pánové kolem nich co? Pánové kolem nich krouží a přesedají si k jejich stolkům v pětiminutovém intervalu. Jak se ozve gong, uděláme co? Přesedneme si k dámě k vedlejšímu stolu.“

Muž s hustým obočím se přihlásil. „Nás je deset, dam je devět, takže...“

„Takže co? Takže jeden pán si sedne k prázdnému stolku, a prostě počká, až se bude moci posadit k další dáme. Paní s číslem devět si vyvrkla nohu, proto nepřišla.“

„Nemám skočit ven a sehnat nějakou náhradnici?“ řekl chlápek s mrožím knírem a sebevědomým posezením, které se dalo přirovnat k rozvalenému vyvrhnutému vorvani.

„Pane Božíku... prosím,“ řekl přísně moderátor. Pan Božík tady už asi také někdy byl, pomyslela si Markéta a už dopředu věděla, že s panem Božíkem shodu mít nebude. Pan Božík to prohrál už dopředu. To posezení jí stačilo.

Konferenciér se otočil kolem své osy a udělal pukrle. „Se fakt minul povoláním,“ uchechtl se muž s hustým obočím.

Moderátor to zaslechl, ale bral to spíš jako poklonu a dokonce spiklenecky mrkl. „Vážení, rozdám vám papírky s čísly a když je vám protějšek sympatický, označíte ho. Na konci si papírky vyberu a mailem vám pošlu ty kontakty na protějšky, u kterých dojde ke shodě. Shoda je co? Shoda je to, když pán zatrhne číslo dámy a současně i dáma zatrhne číslo pána. Dvojice si je sympatická, dostanete kontakty na sebe a dále je vše ve vaší režii.“

Tlustá žena se naklonila k Markétě. „Jsem už tady po patnáctý. Musíš být striktní. Podívej, já mám tady svůj dotazník a hodnotící stupnici. Tady mám třeba... to je důležitý. Vyděláváš v rozmezí dvacet až třicet, třicet až čtyřicet, nebo víc než padesát tisíc.“

„Aha.“

„Ale začínám s jinou otázkou. Dám jim modelový příklad. Co si vybereš, můžeš jet se mnou na oběd k mojí mámě, jít do divadla, nebo do hospody s kamarádama koukat se na ligu mistrů. No a tady jsou procenta.“

Markéta nakoukla. „Ten fotbal a hospoda... když si vyberou tohle, mají sto procent. A u druhých dvou odpovědí je nula.“

„Přesně,“ potvrdila kyprá žena.

„Takže čím víc procent tím hůř.“

„Ne. Obráceně. Když řeknou, že chtěj k tchýni nebo do divadla, tak kecaj. A dostanou nulu. A okamžitě si je vyřadím, protože když kecaj u první, budou kecat i u dalších otázek,“ řekla vítězoslavně a poslední zbytek dortíku v ní zmizel, jen ji ohryzek zapumpoval.

„Aha. Něco na tom bude.“

„Si piš.“

Svalovec se před ní posadil v tričku bez rukávů a usmál se na ni. Markéta sklouzla pohledem na jeho hruď a svaly na rukou, na což on čekal. „Léta dřiny, to mi věř.“

„Věřím vám.“

„Kam chodíš do posilky?“

„No já teď... momentálně nějak...“

Zatvářil se přísně a sjel ji kritickým okem. „Měla bys... není to zlý, to rozhodně ne, ale pár kilo by to chtělo dolů. Už jsi zkoušela té er x?“

„Té er cože?“

„Nezkoušela. Chyba. Té er x je super, hlavně na břišáky. To je bomba. Kolik uděláš sklapovaček?“

„Já? Tak nějak jsem to poslední dobou nepočítala.“

„Já stodvacet sedm, holka.“

„To je dobrý?“

Zarazil se a napaprčeně se na ni podíval. „Tak jasně. Stodvacet sedm, holka! Přemek to neudělá ani náhodou a to je trenér!“

„Chudák Přemek. Není z toho špatnej?“ zeptala se a vystřihla soucitný pohled jako kdyby posílala své video do Hollywoodu.

Pan Svalouš mávl rukou. „Kapku jo, ale zvládne to. Trénuje. Aby mě dostal. Ale na mě nemá.“

„Na čem jsi byl naposledy v divadle?“

Svalouš překvapeně vytřeštil zrak. „Jak jako?“

„Jako v divadle.“

„To jááá nevíííím, holka. Někdy na základce možná. Jo vlastně... Divotvorný kastrol.“

Markéta přikývla a vzápětí se ozval signál. Sladce se usmála a Svalouš se postavil. Pokývla hlavou a řekl rozhodným hlasem: „Si myslím, že

si dáme shodu. Máš sice pár kilo navíc, ale já si tě vezmu do parády. Napíšu ti tréninkovou sestavičku a bude.“

„Určitě,“ přikývla Markéta.

Druhý se posadil, mile se usmíval a díval se jí na ruce. V rychlosti se mu představila a řekla, kde pracuje. Jeho pohled jí znervózňoval. „Děláte něco s rukama? Manikúru?“ zeptala se nejistě Markéta a usmála se.

„Ne, to ne. Můžu si šáhnout?“

„Prosím?“

Nečekal na odpověď a přejel ji prsty po pokožce. Slastně zavřel oči. „To je kůžička, panečku,“ řekl procítěně.

„Prosím?“ Markéta ucukla a on otevřel oči.

Uznale zvedl palec. „Máte ji stejnou jako Agáta. Můžete být pyšná. Máte ji úžasnou. Jak říkám. Jako Agáta.“

„A kdo je Agáta?“ zeptala se zmateně.

„Had. Třímetrovej. Mám byt plnej terárek. Anakondy, hroznýše, krajty. Úžasný. Spoustu hadů. Spoustu kůže.“ Opět se jí podíval na ruce a obdivně přikývl. „Jako Agáta.“

„To jsem moc ráda,“ řekla, i když tomu tak nebylo a schovala ruce pod stolem.

„Máte ráda hady?“

„No...“ rozpačitě se usmála. „Když jsou na obrázku.“

„Agátě byste se líbila.“

„To mě zajisté těší. Ale nějak nevím.“

„Víte jak vám dokážou zahřát krk?“

Markéta se nervózně pousmála, sáhla si na ten svůj a přikývla. „Naposled, že jo?“ řekla a spiklenecky mrkla.

Nechápal její poznámku. Když po dlouhé době pochopil, posmutněl. „Ne... vy byste neměla Agátu ráda.“

Markéta pokrčila rameny. „Jak říkám... na obrázku.“

„A na kabelce, co?“ řekl vztekle a postavil se ještě před signálem. Markéta toho nelitovala. Pan Hadař odstoupil od stolu, sekl ještě jedním ublíženým pohledem. „Stejně byste se Agátě nelíbila,“ řekl a

postavil se těsně za panem Svaloušem u vedlejšího stolu, který právě pumpoval levou rukou s vykasaným rukávem, ukazoval sval a drmolil naproti zívající ženě: „Pomalý červený vlákna jsou poměrně tenký. Mají méně myofibril, dost mitochondrií a myoglobín jim dodává červenou barvu. Maj hodně krevních kapilár. Enzymaticky jsou tyhle červený vlákna vybavený k pomalejší kontrakci. Ale jsou dobrý na vytrvalostní činnost. Říká se jim tonický vlákna. Jasný, ne?“

Žena se zatvářila neutrálně a pokrčila rameny.

Pan Hadař k jejich stolu přistoupil ještě těsněji a pan Svalouš k němu nelibě pohlédl. „Ještě to negonglo,“ řekl nabroušeně.

Markéta začala litovat, že se o to vůbec pokusila. Naštěstí jako další se k ní posadil ten s hustým obočím, který ji zaujal už na začátku.

„Jsem Martin, dobrý večer.“

Martin s hustým obočím, pomyslela si zálibně. Tak ty se mi líbíš, chlape. Na první dobrou.

„Markéta. Hezký večer přeji.“

„Jak se vám to líbí tady...“

„Jak bych řekla... zajímavé.“

„Člověk má zkusit všechno,“ řekl a projel si své husté obočí prsty a promnul nejdelší vlákna mezi ukazováčkem a palcem, čímž vytvořil jakýsi zámotek. Markétě ten pohyb připadal vzrušující. „Přesně to mi říkala spolubydlící. Proto jsem vlastně tady. Královna vyslala své vojsko...“

„Zkoušela jste to už někdy?“

„Ne... jsem taková... prvnička. A vy?“

„Jednou dvakrát. Ale zatím nic. Zatím...“ řekl a zadíval se jí dlouze do očí. A sakra, něco mi podráží nohy, pomyslela si. „Co děláte?“ zeptala se.

„Akciové trhy... je to trošku frmol... pořád na telefonu. Dnes se ten svět strašně zrychlil. Operujeme na všech možných burzách. Brilantní angličtina a ekonomická vejška podmínkou.“

„Aha. To musí být náročné.“

„Zvyknete si. A co vy? Co děláte, kde bydlíte, co vás zajímá, co chcete od života?“

„Trochu moc najednou, ale zkusím to v té rychlosti zodpovědět.“

Když to ze sebe v rychlosti a v kostce vyplavila, ozvalo se znamení. Postavil se, ukázal na ni prstem, pousmál se takovým způsobem, že by se na něho nejraději okamžitě vrhla.

Mrkl na ni a opravdu ještě jednou se na ni výstavně zazubil. Máš se, co učit, Brade Pitte. Propiska v jeho rukou se začala pohybovat a něco si načmáral na svůj papír. Takže si dáme shodu, prolétlo ji hlavou a okamžitě tak učinila. Ostatní adepty už prakticky nevnímala, nepřítomně přikyvovala jejich pokusům ji zaujmout, odpovídala na půl úst, většino nelogicky a její pohled neustále vyhledával Martina s hustým obočím.

Po ukončení většina z nich zůstala v restauraci v družném hovoru. Atmosféra se uvolnila a zábava plynula za doprovodu výbuchů smíchu. Markéta se seznámila s dívkou, která k ní na začátku vysílala pohledy SOS. Jmenovala se Simona, předaly si kontakt na facebook. Rázem se také uvolnila. Seděla na lavici mezi Markétou a Martinem. Když si potřebovala Simona odskočit, Markéta ji uvolnila místo a vzápětí se sedla místo ní a zaujala strategickou pozici. Když se Simona vrátila, dělala jakoby nic a tak se Simona posadila na její původní místo. Markéta něco štěbetala, sama sebe napomínala, aby se nechovala jako hárající fena, ale přesto se ji zdálo, že štěbetá nějaké nesmysly, směje se příliš afektovaně a celkově se neustále nakrucuje, aby Martina zaujala. Začalo se jí strašně chtít na toaletu, ale odmítla se vzdát svého výhodného místa a raději se kroutila a trpěla. Pro získání samečka je třeba nějaké oběti. Přestala si ale pro jistotu objednávat další pití. Její utrpění ale bylo odměněno. Tentokrát to doopravdy vyjde? Opravdu?

bottom of page